Asi tak, když nic není tak jak si člověk maluje
Vzpomínám si někdy, jak bylo dřív. A říkám si téměř pokaždé, že to bylo lepší.
A pak se pozastavím nad tím, že líp už bylo. Kdy? Za našich školních let? Za školních let našich rodičů? A nebo jejich rodičů? Asi bych mohl pokračovat hlouběji a hlouběji do minulosti a nejspíš bych zjistil, že nejlíp bylo hned po velkém třesku.
Jsme to ale zvláštní lidé. Maličkosti nám den za dnem unikají, propadávají mezi prsty jako suchý písek a vítr je žene všude kolem nás a mi pláčeme pro prchavý okamžik skutečného štěstí. A stejně jako předtím, kdy líp už bylo, tak skutečné štěstí se zrodilo a padlo s třeskem.
Možná je čas věřit, že bude zase líp. A když budeme věřit tak se nám možná ten kočičí sen brzy splní, ať si říká kdo chce co chce...
A pak se pozastavím nad tím, že líp už bylo. Kdy? Za našich školních let? Za školních let našich rodičů? A nebo jejich rodičů? Asi bych mohl pokračovat hlouběji a hlouběji do minulosti a nejspíš bych zjistil, že nejlíp bylo hned po velkém třesku.
Jsme to ale zvláštní lidé. Maličkosti nám den za dnem unikají, propadávají mezi prsty jako suchý písek a vítr je žene všude kolem nás a mi pláčeme pro prchavý okamžik skutečného štěstí. A stejně jako předtím, kdy líp už bylo, tak skutečné štěstí se zrodilo a padlo s třeskem.
Možná je čas věřit, že bude zase líp. A když budeme věřit tak se nám možná ten kočičí sen brzy splní, ať si říká kdo chce co chce...
Komentáře
Okomentovat